´Pablo, zajeď do obchodu a přines ještě jednu láhev vína. Tady máš moji kartu,´ těmito slovy před několika lety vyslal můj španělský spolužák dalšího kamaráda na nákup. V partě měli všichni nacvičený jeho podpis, a tak mohl jeho debetní kartu používat kdokoliv z nich. Zmíněný spolužák si zřejmě neuvědomoval, že kdyby se některý z jeho kamarádů ukázal jako ničema, mohl mu úplně vybílit účet. Prostřednictvím krádeže identity se totiž v Británii v roce 2005 podvodníci obohatili o 1,7 miliardy liber a tato suma každým rokem roste. Rychle stoupá i počet obětí těchto trestných činů. Zatímco v roce 2002 zaznamenali úřady 32 tisíc obětí, o tři roky později to už bylo 56 tisíc a údaje za tři čtvrtě roku 2006 naznačovali prudký nárůst až téměř k 70 tisícům obětí.

Krádež identity ovšem není problémem jen pro nedbalce, kteří si nestřeží osobní údaje a pachatelům tak výrazně zjednodušují práci. I ten nejopatrnější člověk se ovšem může stát obětí, když narazí na skutečné profesionály, jenž jsou schopni se dostat do elektronických databází nebo oskenovat magnetické pásky na bankovních kartách. Takovýmto způsobem následně získají možnost vydávat se za jinou osobu a v jejím jméně pak vybírat peníze z bankomatů nebo nakupovat tovar ve vysoké hodnotě.

Ještě není všechno ztraceno

Obětí přesně tohoto typu krádeže identity se stal Slovák Ján, žijící již několik let v Británii. Před několika měsíci při kontrole výpisu z účtu zjistil, že z něho někdo ve Francii postupně v krátké době vybral několik tisíc eur. Ján měl ovšem štěstí v neštěstí. Jelikož měl svoji kartu stále u sebe a ve Francii v dané době prokazatelně nebyl, banka mu způsobenou škodu nahradila. K zneužití karty totiž nedošlo vinou zákazníka. Banka je povinna odškodnit ho i tehdy, když mu byla karta ukradena, ale nekonal nedbale.

I přesto banky nabízejí svým klientům placené služby a pojištění na ochranu identity. Jejich zakoupení je užitečné z hlediska zvýšené ochrany před zneužitím účtu a rychlé odhalení jeho případného zneužití. Není ovšem podmínkou pro vyplacení odškodného, když jsou splněny výše zmíněné zákonní podmínky.

Pro omezení škody způsobené krádeží identity je důležité, aby si zákazníci pravidelně kontrolovali výpisy a jakoukoliv podezřelou transakci okamžitě hlásili bance. V průměru trvá 467 dni, než oběť přijde na to, že byla okradena. Většina z nás totiž čte výpisy velice povrchně a když se podvodníci rozhodnou začat zneužívání identity menšími výběry, může trvat několik měsíců, než si toho zákazník všimne. Tehdy ovšem může jít o mnohem vyšší položky. Něco podobné zažil britský herec Cyril Nri, jehož účet zloději využili nejdříve v Británii a když viděli, že si toho nevšiml, po dvou měsících vybrali v Brazílii peníze v hodnotě několik tisíc liber.

Jak se krade totožnost

Kromě jíž zmíněných vysoce sofistikovaných způsobů krádeže identity existuje mnoho dalších, mnohem jednodušších a většinou založených na nedbalosti nebo naivní důvěřivosti lidí. Oblíbenou a účinnou metodou je vybírání popelnic. V nich nalézají stovky výpisů z účtů a někdy i papírky s PIN kódem. Není pak pro ně nic snazšího než vystupovat v jejich jméně. Banky, firmy nebo instituce jsou dnes mnohem opatrnější při zacházení s citlivými dokumenty než před několika lety, ale nedá se zcela vyloučit, že se na smetišti ocitnou třeba počítače s nevymazanými hard disky, což poskytne příležitost na podvody velkého rozsahu.

Rovněž docela jednoduchou cestou je přímé pozorování člověka, který si vybírá hotovost z bankomatu nebo vyplňuje formulář v bance. Při podezření, že vás někdo sleduje, je vhodné tělem mu zabránit ve výhledu na klávesnici. Odvážnější jedinci mohou danou osobu upozornit, ať ustoupí dále. Technicky zdatní jedinci jsou schopni získat také vstupní údaje do internetbankingu, pokud ho někdo využil v internetové kavárně nebo knihovně. Vstup na internetbanking výlučně ze soukromého počítače patří mezi základní body prevence krádeže identity. Dokonce ani služební počítače nejsou v tomto případě nejlepším nápadem.

Když banka není bankou

Krátce poté, co jsem si v Británii otevřel bankovní účet, jsem dostal email, za jehož odesílatele byla označena moje banka. Obsahoval nějakou banální ponuku na pojištěni, ale zdálo se mi podezřelé, aby se mnou banka komunikovala prostřednictvím elektronické pošty. Při nejbližší návštěvě v mojí pobočce mi potvrdili, že banka zákazníkům někdy emaily zasílá, ale nikdy v nich nežádá o osobní informace jakou jsou přístupová hesla.

Na internetových stránkách bank jsou k dispozici užitečné rady, jak rozeznat skutečný e-mail z banky od falešného. Jedním z prvních kroků je podívat se na oslovení. Vaše vlastní banka vás osloví jménem, protože své zákazníky zná. Podvodníci, kteří rozešlou tisíce podvodních spamů, pravděpodobně použijí všeobecné oslovení typu Dear customer.

Další zásadou je v žádném případě na podezřelou korespondenci neodpovídat. Banky zároveň klientům doporučují, aby jim podezřelé emaily přeposlali na adresu, kterou mají uvedenou na vlastní webstránce. Pomůžou tak sobě i jiným bránit se proti čím dále tím vynalézavějším podvodníkům. Pokud dostanete email od banky, jejímž klientem nejste, můžete si být jisti, že jde o podvod.

Co dělat po okradení

Přes veškerou opatrnost může k zneužití identity dojít, a to dokonce ze směru, kde to vůbec neočekáváte. Zhruba čtvrtina lidí, jenž se stali oběťmi podvodu, pachatele osobně znala. Hlavní zásadou je nepodlehnout panice. Buďte připraveni na to, že celý proces potrvá dosti dlouho. V průměru stráví oběti řešením problému 600 hodin čistého času. V první řade skutek oznamte policii a následně bance nebo jiné společnosti, v níž máte účet, který byl zneužit. Když máte několik účtů, informujte preventivně taky další banky, aby pozorněji sledovali transakce, jenž na nich probíhají.

Pokud vám byly ukradeny osobní dokumenty a hrozí riziko jejich zneužití, tak se za administrativní poplatek 11,75 liber můžete zaregistrovat do tzv. Protective registration scheme (formulář najdete na www.cifas.org.uk nebo můžete zavolat 0870 010 2091). Úřad na ochranu před podvody pak bude při každé transakci požadovat od vás autorizaci. Může to být někdy dost otravné, ale stále lepší jako financovat někomu nákladní životní styl.

Michal Törek

Bezpečnostní desatero

Doklady s osobními údaji skladujte na bezpečném místě, a to především, když bydlíte s jinými lidmi, kteří by k nim mohli mít přístup.
Při stěhování okamžitě informujte banku, aby vám výpisy nebo platební kartu zaslala na novou adresu. Požádejte poštu, aby všechny zásilky přesměrovala na novou adresu.
Noste u sebe co nejméně dokumentů. Nikdy nenechávejte žádné dokumenty v autě, i kdyby jste odcházeli jen na několik minut.
Nové platební karty hned po převzetí podepište. Když platební kartu ztratíte nebo vám ji ukradnou, okamžitě ji zablokujte, aby nemohla být podvodně použita.
Když poskytujete svoje osobní údaje přes telefon nebo na internetbankingu, ujistěte se, že vás nikdo neslyší nebo nevidí.
Nevyhazujte výpisy z účtů, příjmové bloky anebo lístky s PIN kódem. Když se jich chcete zbavit, použijte skartovací stroj.
Kontrolujte výpisy z účtů hned po doručení. Všechny podezřelé transakce okamžitě hlaste bance, i když by šlo jen o malé sumy. Může to být test na začátek rozsáhlého podvodu.
Nikdy nedávejte svoje osobní údaje někomu, kdo vás kontaktuje nečekaně, zvláště pokud tvrdí, že je z banky nebo policie. Žádejte ho o telefonní číslo a zavolejte zpět.
Nikdy nepoužívejte stejné heslo pro několik účtů a stejně nepoužívejte heslo z banky na přístup k jiným webstránkám, např. k emailu. Nepoužívejte rodné příjmení matky jako heslo, dá se lehce zjistit.
Nikdy si neznačte přístupová hesla na místa, kde jsou lehce přístupná, např. na zadní stranu karty nebo na papírek, který nosíte v peněžence.

Zdroje: Home Office, Fraud Prevention Service

Užitečné linky
www.identity-theft.org.uk :stránka vypracovaná ministerstvem vnitra, obsahuje návody, jak se krádeži identity vyhnout, co dělat a na koho se obrátit, když k ní dojde.

www.cifas.org.uk :stránka úřadu na ochranu před podvody, obsahuje podobné informace jako předchozí stránka, navíc doplněné skutečnými příklady podvodů a poskytuje možnost zaregistrovat ochranu vlastní adresy při podezření z jejího zneužití.

www.stop-idfraud.co.uk :zajímavé osudy obětí, pozoruhodné a varovní statistiky, rady jak se s podvodem vyrovnat.